AVE MARIA

Je čas vánoční. Všude vrcholí přípravy, ale já jsem daleko od všeho toho shonu a ruchu... Stojím tu za městem na pláni a rozhlížím se po krajině... Všude je všechno sněhově bílé. Slunce se třpytí v závějích a oslňující perleť umocňuje můj prožitek z vnímání té krásy. Mé srdce je naplněné bílou něžností a jemností. Je to ten okamžik, kdy se zastaví čas...

   Ani nevím, jak jsem tu dlouho... střídavě chumelí... nikde nikdo... jen já a mé stopy, které po chvíli opět mizí pod čerstvě napadlým sněhem. Otevírám náruč a dívám se do nebe... přivírám oči před tisíci tančících vloček... vychutnávám si tu nádhernou, klidnou atmosféru.  ... A v tom bílém tichu slyším, jak všechno hraje a zpívá AVE MARIA.

                        „Největším objevem je vnitřní pokoj.“ (Lao-c')