PÍSEŇ O SMRTI

Když se řekne smrt, vyvolává to většinou v lidech divný, nepříjemný pocit. Proč?                Protože o smrti skoro nic nevědí? Mají strach, že smrtí vše končí, nebo jsou stísněni nejistotou, co bude pak? Obávají se ztráty kontaktu s blízkými? Lpí na pozemském, nechtějí se vzdát pomíjivého?

   Napsala jsem PÍSEŇ O SMRTI, protože jsem měla potřebu otevřít téma, které je součástí života. Smrt je ZÁKONEM na planetě Zemi. Já věřím v nesmrtelnost duše a tím se pozemská smrt, v mém chápání, stává příležitostí pro další inkarnaci. Duše má opět možnost přehodnotit, očistit se, nasbírat nové zkušenosti, nebo ty stávající zpracovat na jiném místě, v jiném čase a v jiném těle...

„A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou." (Matouš 10:28)