SMÍŘENÁ

Miluji podzim...

Barvy padajícího listí uklidňují mou mysl... letící hejno ptáků doprovází má touha po svobodě... vítr hladí moje vlasy... kapky deště mi vyprávějí o naději... sluneční paprsky rozehřívají moje zamrzlé srdce...                     

Ano, jsem zamrzlá ve své minulosti - v lítosti, v nespokojenosti, v nevědomosti...

Bojovat s tím? Kde na to brát sílu...

Utéct? Není kam...

Vzdát se... a nechat se ohlodávat těmi sžíravými pocity? To je ubíjející...

Tak co s tím? ... Zeptám se kapky deště, snad mi odpoví...

„Co bylo, bylo... Co se děje, děje se... Smiř se s TÍM... Když není soupeř, není s kým se rvát..."

    Pochopila jsem, že jen já sama sobě jsem soupeřem. Můj život je o mně - o mém přístupu k sobě. Všechno, co prožívám, je jen a jen MOJE. Moje jsou mé nálady, lítost, neodpuštění, charakter, svědomí, nepřijetí i nepochopení... Ve mně je příčina všeho co prožívám.

 „Dokonalá cesta životem je konání bez boje." (Lao-c')

A teď tu stojím v dešti..., uprostřed louky... SMÍŘENÁ... bez pocitů křivdy, nepochopení, nespokojenosti, lítosti a viny... Jako by ten déšť všechno ze mě smyl...

Miluji déšť...