VĚCI JSOU - JAK JSOU

S kolika pocity jsme se v životě ztotožnili? - Šťastný, rozčilený, nadšený, netrpělivý, žárlivý, spokojený, zklamaný...

Kolik masek jsme si za svůj život nasadili? - Veselý, ospalý, zamračený, přátelský, krásný, ztrápený, přemýšlivý...

Kolik rolí už jsme v životě přehráli, a kolik ve všech našich inkarnacích na Zemi? - Syn, otec, žák, učitel, opilec, milenec, hlupák, chytrák, ... ale možná i šlechtic, otrok, kněz, žebrák, boháč, lovec, voják, mrzák, zloděj...

… Teď šťastný – za okamžik nešťastný...

… Ráno smutný – večer veselý...

… Dnes žák – zítra učitel…

    Každý si prožíváme mnohé a úplně jsme zapomněli, kdo jsme ve své podstatě, za všemi těmi emocemi a maskami. Všichni tu ztvárňujeme různé role v té velkolepé kosmické hře a prožívání toho obrovského množství z toho plynoucích pocitů nás vede k SOBĚ SAMÝM. Opětovným vtělováním naší duše do lidských těl, (které symbolizuje opakující se motiv saxofonu v této písni) je nám - bytostem na Zemi - umožňováno prožít všechno, co v dualitě prožít lze. Procházíme nespočetnými situacemi, sbíráme zkušenosti, objevujeme nové možnosti a postupně nacházíme a prožíváme i odpovědi na své otázky... Až nakonec skutečně pochopíme kdo „JSME“. 

     Dramatické životní situace nás přivedou k pokoře a k touze po lásce. Pokora a láska nás zavedou k sobě do našeho středu = do srdce, kde v tichu přítomnosti - bez myšlenek, emocí, slov, přetvářek, názorů, masek, rolí... se ocitáme ve stavu „ jsem". Pouze v onom ryzím, prostém, pravdivém, přirozeném „JSEM". Zde není již otázek. Zde všechno „JE".  Zde spatřujeme, že  VĚCI JSOU - JAK  JSOU.

            „Je nutné pochopit rozdíl mezi iluzí a skutečností." (Paul Brunton)