ŠTĚSTÍ

„Je šílenství hledat štěstí daleko od Boha.“ (Sv. Jan Bosco)

Většinou hledá člověk štěstí vně... Jenomže svět a všechno v něm je pomíjivé. Každý očekává, že ho šťastným udělá někdo nebo něco. Jistě, prožíváme úžasné chvíle se svými blízkými nebo se těšíme z krásných věcí, kterými se obklopíme. Zažíváme pocit štěstí, když se nám splní něco, po čem toužíme nebo děláme, co nás baví. Ale jednou přijde chvíle, kdy je tento pocit vystřídán smutkem, zklamáním, bolestí nebo nespokojeností. Co se stalo s naším štěstím? Vyprchalo nebo pominulo s událostí, která nám ho přinesla. A takto se v nás pocity střídají. Někdy statečně odoláváme, ale přicházejí i emoce tak silné, že nás úplně vykolejí nebo srazí až na kolena.

„Nikdy není člověk tak velký jako tehdy, když klečí.“ (Bl. Jan 13) 

Proč jsou tyto emoce tak silné? Co po nás chtějí? Pokusila jsem se najít odpovědi. Cítila jsem, že musí být něco VÍC než jen chvilky prchavého štěstí...

     Emoce nade mnou získávaly moc, trápily mě, ovládaly, a já často pod jejich vlivem nejednala nejlépe. Rozhodla jsem se s tím něco udělat. Začala jsem v sobě různé emoce pozorovat a zkoumat. Hledala jsem způsob, jak je uchopit a pracovat s nimi, neboť mi nedovolovaly zvládat vypjaté situace, udržet si v sobě klid a nadhled, jenž je tak důležitý pro správný názor a nalezení nejlepšího řešení.
Zjistila jsem, že emoce jsou vyjádřením našich vnitřních energií. Jejich rozvířením nezůstáváme „ve svém středu“. Rozčílení nebo nadšení vede k vychýlení, a tudíž  k následnému nesprávnému rozhodování nebo nepřiměřeným reakcím. Neovládáme se, nezvládáme situaci a tím můžeme ublížit sobě i svému okolí. Pokud chceme dělat správná rozhodnutí, musíme zůstat ve svém středu a toho docílíme jedině, pokud zůstaneme klidní a vyrovnaní. Proto je základem naší cesty do nitra udělat si v životě prostor, nepodlehnout uspěchanosti doby, zpomalit, ubrat... a alespoň na chvíli se každý den úplně zastavit a zklidnit. Ve fyzickém klidu pak odkládáme všechny své emoce, abychom docílili i klidu psychického.                                              

Klid nás dovede do našeho středu, a dokážeme-li zastavit všechny své myšlenky (což může trvat roky každodenního tréninku), ocitneme se v oblasti jakéhosi „bezvětří“, kde se zastaví čas... Tady - v TEĎ, nacházíme nový pohled na vše. Uvědomíme si, že každá emoce nás upozorňuje na náš konkrétní vnitřní „problém“, kterým je potřeba se zabývat, neboť porozuměním sobě máme šanci se očistit = propustit své „stíny", jež nám zastiňují ono absolutní ŠTĚSTÍ, které pramení v lidské podstatě. Zde - v SOBĚ, je člověk nezávislý na lidech, okolí, věcech, událostech. Ocitá se na prahu dimenze LÁSKY a ŠTĚSTÍ.., kde nelze jinak než být šťastný - že JSEM... Tohle ŠTĚSTÍ nevystřídá zklamání ani smutek ani nespokojenost. Negativní myšlenky a energie z okolí námi jen proplují a zmizí... Nezachytí se v nás, nestřetnou se totiž s jimi podobnými. A když nenarazí na odpor, nemohou nás tudíž zraňovat, zviklat, natož přebít svou silou nebo intenzitou. Naše vlastní nalezená hodnota Štěstí, co nikdy nepomine a mnohonásobně převýší všechno krásné, co jsme doposud zažili, pevně zůstává neotřesena, nenarušena.

      Lidé bývají nešťastní, když se jim nedostává to, co chtějí. Kdyby dokázali přestat chtít a začali „být“ - prožívali by přítomný okamžik s vděčností a láskou.

„Nejšťastnější je ten, kdo má nejméně žádostí.“ (Buddha)

    Přeji vám, abyste neváhali a vykročili s pevným odhodláním a vírou vstříc tomu, po čem všichni tolik toužíme - po opravdovém ŠTĚSTÍ.

A co je to ŠTĚSTÍ?

                                        ŠTĚSTÍ  je = „JSEM “

                                                                 „JSEM, KTERÝ JSEM“ = BŮH